Není žádným tajemstvím, že Stalin nebyl zpočátku Ruské občanské války zrovna oblíbený v kolektivu bolševické strany. Sám Lenin se ho obával, ovšem i přes jejich občasné spory byl právě takovým člověkem, kterého v tomto období potřeboval. Protibolševické jednotky neměly podle současných výzkumů šanci zvrátit dění v Rusku a výhra bolševiků tak byla nevyhnutená.
Prvním velkým Stalinovým úkolem bylo zajistit dodávky obilí pro centrální Rusko a zhostil se ho s neuvěřitelnou krutostí. V Carycinu, který mu Lenin svěřil ke správě, vybudoval svou vlastní malou despocii. Krutě zasahoval proti všem, kteří s ním v čemkoliv nesouhlasili. Jeho perzekuce často postihly celé rodiny, včetně dětí. Veřejně popravoval sedláky, kteří neodevzdali dostatek obilí, stejně jako kolaboranty a zrádce. Obilí bylo málo, země zničená válkou toho již mnoho neposkytovala a sedláci snažící se zachránit alespoň své vlastní rodiny neměli žádnou šanci. Hlad a Stalinova neucta k lidskému životu stály tisíce obětí. Stalinovou krutostí byli zasaženi i někteří přední spolustraníci. Sám Trockij se stížností šel až za Leninem, který se rozhodl Stalina přesunout do oblasti Sibiře, ovšem i sem s ním přijela masová perzekuce a popravy. Když se podobně zachoval i v Petrohradu, byl převelen k útočným vojskům, která se připravovala k útoku na Polsko. Zde se zachoval jako bezpáteřní generál, kterému jde jen o svou prestiž a úspěch. Nedbal na rozkazy společného velení a nechal nelítostně zlikvidovat armádu jeho soudruha generála Tuchačevského. I díky tomuto kroku byla Sovětská armáda nakonec poražena a musela se stáhnout i z oblasti Běloruska a Ukrajiny. Na Stalina přichází čím dál více stížností, ale Lenin se ho opět zastal.
V roce 1922 už má Stalin takovou politickou moc, že se postaví samotnému Leninovi, se kterým nesdílí názor na politiku autonomních oblastí. Lenin umírá a zůstává po něm pouze závěť, ve které ho označuje za krutého a nevhodného pro svou politickou funkci. Ale Stalin již má takovou moc, že dopis dokonce využívá ve svůj prospěch. V následujících letech se zbavuje všech svých odpůrců a upevňuje nadále svou krutovládu. Ve třicátých letech podivnou smrtí umírá i jeho druhá manželka, spekuluje se o tom, že jí Stalin zastřelil, či se zabila sama.
Teror, který přichází ve dvacátých a třicátých letech překonal i krutost občanské války. V násilné kolektivizaci přišlo o život, nebo bylo odesláno do gulagů více jak deset milionů lidí a to i díky uměle vyvolanému hladomoru na Ukrajině. Stalin zde vybudoval zakázanou zonu, kde lidé umírali po milionech, docházelo zde dokonce ke kanibalismu. Tato nepředstavitalná krutost byla Stalinovi vlastní. Jeden z jeho citátů také zní: „Smrt jednoho je tragédie. Smrt milionů je statistika.“
Co tedy mohli lidé na tomto krutém diktátorovi obdivovat a proč byl někde uctíván skoro jako Bůh a jeho kult lze bez nadsázky přirovnat ke stroegypským faraonům? Byla to zejména jeho aktivní účast ve Druhé světové válce, kterou mnozí lidé dodnes považují za něco, za co by měl být obdivován. Zapomíná se na to, že i zde se choval velice krutě a vždy dělal pouze to z čeho měl prospěch. Jeho síla osobnosti a hraná laskavost ovšem měla velkou moc. I díky tomu mu například Roosevelt a Churchill přezdívali „Hodný strýček Joe“. Ve skutečnosti byla jeho země prošpikovaná agenty NKVD (předchůdce KGB) zažívala časté hladomory a neustálou perzekuci.
Výhra ve Druhé světové válce stála Sověty zhruba 20 milionů životů, z toho 11 milionů civilistů. Kolik z těchto ztrát způsobil sám Sovětský režim není dodnes jisté. Díky neochotě současného ruského režimu otevřít světu své historické archivy, se to nejspíš ještě nějakou dobu nedozvíme.
Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org